AAA

Onemocnění sítnice

 

 
Sítnice (lat. retina) je vnitřní tenká vrstva oka, jejíž hlavní funkcí je snímání a předzpracování světelných signálů přicházejících na sítnici skrze čočku. Sítnice je vlastním orgánem zraku a tvoří vnitřní vrstvu oka. Sítnice funguje jako film ve fotoaparátu - zachycuje obraz a zrakovým nervem jej posílá do zrakových center v mozku.  Sítnice je světločivná vrstva, která vystýlá vnitřní stěnu oční koule.

 

Odchlípení sítnice (Amotio retinae)

K odchlípení sítnice dochází, jestliže jsou zde přítomny malé trhlinky nebo dírky. Jakmile toto vznikne, může tekutina ze sklivcového prostoru pronikat pod sítnici, která se nadzvedává a odlučuje se od pigmentového epitelu a ostatních vrstev oční stěny – začíná odchlipování sítnice. Světločivné buňky, které tak mají snížený přívod kyslíku a ostatních živin, rychle degenerují a odumírají. Velmi často jsou trhliny v sítnici umístěny po jejím obvodu – odchlípení tedy začíná na okraji (periferii). Pokud není včas zahájena léčba, odchlipování postupuje k centru, kde je místo nejostřejšího vidění. Dochází k výraznému postižení vidění. Pokud se odchlípí i místo nejostřejšího vidění, většinou se zrak ani po operaci nevrátí úplně do původního stavu.
 


Varovnými příznaky mohou být záblesky, které zahlédneme v okraji zorného pole jednoho oka. Jsou zapříčiněny tahem úponů sklivce za sítnici. Dalším příznakem hrozícího odchlípení jsou padající částečky, které vidíte. Jsou to krvinky, které se uvolní do sklivce z natržené cévky při vzniku trhliny. Někdy je krvácení tak silné, že výrazně zhorší vidění.

 

Příznakem postupujícího odchlípení sítnice je clona, která se objeví někde při okraji zorného pole, nejčastěji začíná dole u nosu. Clona postupuje postupně během hodin až dnů, až zastíní centrální vidění. Centrální vidění je postiženo v okamžiku, kdy odchlípení již dostoupilo k místu nejostřejšího vidění (žluté skvrně). Postižením místa nejostřejšího vidění se zhoršuje prognóza vidění.

 

Pokud lékař stanoví diagnózu odchlípení sítnice, je pacient na několik dní hospitalizován. Jiná než operační léčba není účinná. Operace se provádí buď v narkóze nebo v místním umrtvení (po injekci anestetika za oko nebo vedle oka). Typ anestézie záleží na typu operace a předpokládaném rozsahu výkonu. Délka operace je přibližně půl až dvě hodiny.

 

Odchlípení sítnice se operuje dvěma základními operačními postupy:

  • Kryochirurgický výkon se provádí u méně závažných odchlípení. Při operaci se v místě trhliny provede zmražení tohoto místa a zvenku se přišije silikonová plomba, která vtlačuje místo s trhlinou mírně dovnitř oka. Jde o takzvanou zevní tamponádu. Místo se zjizví, tekutina se postupně vstřebá a sítnice se přiloží. Plomba se většinou ponechává trvale.
  • U rozsáhlejšího odchlípení sítnice je zapotřebí výkon, který se provádí uvnitř oka - vitrektomie. Operačními nástroji uvnitř oka se odstraní sklivec, sítnice se pomocí speciální tekutiny přiloží. Pomocí laserového ošetření se sítnice přihojí. Na závěr operace se oko vyplní rozpínavým plynem nebo silikonovým olejem, které sítnici přitlačují zevnitř. Jde o takzvanou vnitřní tamponádu.
 

 

Věkem podmíněná makulární degerenrace

Věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD) postihuje především lidi nad padesát let  a je nejčastější příčinou slepoty u starších lidí.  Začátek onemocnění může být nenápadný – zhorší se zrak při soumraku a za tmy, vidíte mírně zamlženě, barvy nejsou tak jasné jako dřív, vidítě rozostřeně nebo rozvlněně. Navíc může VPMD postihnout jen jedno oko, čímž je snížena možnost včasného subjektivního rozpoznání příznaků. Na onemocnění se tak většinou přijde až ve stádiu, kdy je makula vážně poškozena a poškození zraku je nezvratné. Druhé oko bývá postiženo v průběhu dalších let s mírou rizika narůstající každým rokem o 10 %. Po pěti letech je tedy druhé oko postiženo u poloviny nemocných a po deseti letech je oboustranné postižení jisté.

 

Příčinou onemocnění věkem podmíněné makulární degenerace je poškození sítnice, a to místa nejostřejšího vidění, takzvané žluté skvrny neboli makuly. Sítnice oka je pokryta světločivými buňkami, které obraz převádí na nervové vzruchy a ty jsou pomocí zrakového nervu vedeny do mozku. Tento mechanizmus nám umožňuje dobře vidět.Makula je zodpovědná  za centrální vidění a dobré rozpoznávání detailů. Zbytek sítnice nám zajišťuje periferní a noční vidění. Celá sítnice a s ní i makula je vyživována díky cévnatce a Bruchově membráně, skrz kterou je k buňkám na sítnici přiváděn kyslík a živiny. Změny v Bruchově membráně jsou prvním projevem věkem podmíněné makulární degenerace.

 

 

Věkem podmíněná makulární degenerace je podle lékařů částečně způsobena poškozeným genem, který řídí metabolizmus sítnice, z velké části však na jejím vzniku mají podíl i civilizační vlivy: špatná strava chudá na vitamin E, kouření, obezita, vysoký krevní tlak, ultrafialové záření... U věkem podmíněné makulární degenerace proto hraje velkou roli prevence a po 40. roce i podstupování pravidelných očních prohlídek.

 

 

S přibývajícím věkem roste možnost výskytu této nemoci. Podle kanadské studie Beaver Dam Eye Study postihuje věkem podmíněná makulární degenerace zhruba 56 % lidí starších 65 let. 

 

 

Diabetická retinopatie - Oční komplikace cukrovky

Asi 5-6 procent Čechů trpí cukrovkou. Asi 65 až 99 procent diabetiků má po dvacetiletém trvání cukrovky určitý stupeň diabetické retinopatie. Přibližně 80 až 95 procent těžkých zrakových postižení způsobených cukrovkou by se dalo odvrátit včasnou oční laserovou léčbou.

 

Diabetická retinopatie je oční komplikace cukrovky a postihuje drobné cévky, které se ucpávají, čímž dochází k poruchám prokrvení sítnice  nebo naopak dochází k otokům sítnice z důvodu z cévek vytékající tekutiny. Nedostatečné prokrvení i otok sítnice ničí schopnost vidění. Oko se snaží napravit situaci růstem nových cév (neovaskularizace), ty jsou ale nekvalitní a škodlivé, praskají, mohou prokrvácet oko a způsobit trakční odchlípení sítnice. Poruchu prokrvení i otok sítnice, pokud se zjistí včas (v době, kdy ještě nezhoršují vidění), lze léčit laserovým ošetřením sítnice tzv. laserovou koagulací. Laserem se zajizví neprokrvené části sítnice a zabrání se tak prosakování cév. U velmi pokročilých nálezů je někdy vhodná operační léčba vitrektomií , kdy dojde k odsátí sklivce.

 

Příznaky nejsou zpočátku dlouho žádnéa postižení sítnice může zjistit jen lékař při preventivní prohlídce očního pozadí . V pozdějších stádiích dochází k poklesu vidění.

Články v kategorii